Když si Kei, jen velice nerad, připustil, že se do Fujiho zamiloval a že nestačí jej jen vidět, řekl mu (přes telefon), že už mu už nemá volat ani mailovat. Je zdrcený, protože svou sestru miluje a nechce jí zničit vztah, ale ta sžíravá prázdnota uvnitř duše bolí, tak bolí... A Kei zjistí, že už nejde tak lehce zaplnit penisem jiného kluka, zaplašit chvilkovým uvolněním... Zůstává a leptá duši, srdce.

Jeho nevlastní matce se jednou udělá špatně a jeho otec přijede coby dup. Když Kei slyší, jak jí říká, že vůbec nevadí, že musel z práce, že se má šetřit atd, cítí se sám, bez lásky, bez domova. Rozeběhne se do domu strýce (bratra zemřelé matky), který je jen kousek, ale strýc není doma. Kei nemá nic. Už ani domov. Alespoň to tak cítí. Za své štěstí, které nakonec našel, musel tvrdě platit. But it’s life. And in the end, they can fly together :)

Náhledy na YAOI scény a jednu polibkovou